Hlavní Texty Recenze Kočka, která prochází zdí
Kočka, která prochází zdí PDF Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 
Texty - Recenze
Roman Štědronský   
Pondělí, 01 Duben 1996 00:00

Můžete o někom říct, že je ďábel, a myslet to jako pochvalu? Samozřejmě. Robert Heinlein je takový člověk.

Spisovatel, který dokáže napsat tak úžasné dílo, jakým je Kočka, která prochází zdí, rozhodně zaslouží vaši pozornost. Vlastně se ani nemusíte namáhat, protože on si ji získá dříve, než otočíte první stranu knihy. Tam, kde Clarke přináší nezpochybnitelné humanistické poselství, nabízí Heinlein svůj subjektivní pohled, který však není o nic závažnější, kde Asimov vykresluje gigantickou, ale strohou vizi, Heinlein nechá čtenáře unášet ještě velkolepějším dějem, a konečně tam, kde jiní popisují humorné scény, tam se Heinlein baví - a vy s ním. Nemusíte s ním souhlasit, jeho názory vám mohou připadat chlípné až zrůdné, ale jednomu se neubráníte. Budete ho mít rádi.

Kočka, která prochází zdí není knihou jen tak ledajakou. Je spojením několika dějových linií, které by vás ani nenapadlo spojovat (snad s výjimkou popisovaného díla a Měsíce). Objevují se zde postavy známé z románů Cizinec v cizí zemi, Měsíc je drsná milenka, Metuzalémovy děti a dost možná i z jiných, které si recenzent v době psaní svého výplodu nevybavuje. Vezme-li se v potaz, nakolik nesourodý je výše uvedený výčet, pak lze spojení považovat za dostatečně bezešvé, i když je vyváženo zapojením těžkotonážního sci-fi arzenálu.

Ale přece jen mají tato díla něco společného. Je jím autorova víra v individualitu jako základní sílu hýbající světem, jeho originální a dosti vyzývavý pohled na instituci manželství a všeho, co s tím souvisí (sexem, počínaje... a sexem konče) a - na to nemohu zapomenout - strhující dynamika děje, jež vám nedá vydechnout od začátku do konce. Kočka patří mezi nejlepší z nich.

Je skutečně sexy. Gwen-Hazel, půvabná osůbka něžného pohlaví, která vám zlomí ruku a ani nestačíte mrknout, Colin Cambell, důstojník ve výslužbě, který opírajíc se o svou protézu a o hůl marně odráží útoky ?chtivých dam (za ? si doplňte po libosti), soukromý umělý svět kdesi na oběžné dráze, kde platí výhradně vůle majitele, byrokratická anarchie na Luně (to si neodporuje!), temné úklady a světlé plány časových agentů (nebývají titíž), zapeklitě složité příbuzenské vztahy, to všechno jsou nádherně vyvinuté partie Heinleinovy knihy. Být ženou z masa a kostí, měli byste co dělat,pánové, abyste se udrželi, a vy, dámy, aby vaše zuby neskřípěly příliš nahlas.

Existují dva názory na kritická pojednání. Jeden tvrdí, že mají sloužit k tom, aby ten, kdo už má fázi hltání písmenek za sebou, přešel do fáze jejich pochopení; druhý zase říká, že kritika je naopak k tomu, aby ten, kdo pochopil, pomohl jinému v rozhodnutí, zda hltat a nebo nehltat. Protože je mému srdci bližší názor druhý, nebudu se vám snažit odhalit děj. Ostatně od toho je tu osoba nad jiné povolanější, tedy sám autor. Nemohu být lepší.
Každá kapitola je uvozená jedním nebo dvěma motty, která nejenže jsou vtipná a pěkně řízná, ale také se skutečně vztahují k obsahu, což se nedá říci o každé knize a nejen v oblasti SF. Neodolám a seznámím vás alespoň s jedním, jež knihu uvozuje: „Ať děláš, co děláš, stejně toho budeš litovat.“ (Allan McLeod Gray, 1905-1975)

Kapitola vlastně není kapitolou v klasickém slova smyslu, spíše jen označuje význačnější předěl v souvisle vyprávěném příběhu. Ten se odehrává v neuvěřitelně krátkém časovém rozpětí deseti (subjektivních) dnů hlavního hrdiny. Deset dnů na téměř čtyřista stranách a přitom je román tak dynamický! Určitě jste už nějakou tu knihu přečetli, a tak se mnou budete souhlasit - obdivuhodné.

Román má zcela určitě slabší místa, zejména v logické návaznosti některých dějových zvratů, ale jestli si toho při čtení všimnete, pak sním svůj koubouk (jako že žádný nemám).

Když si pozorněji prohlédnete, co jste to právě přečetli, možná si řeknete, že to přece není seriózní recenze. Skutečně jsem pominul některé důležité náležitosti - chybí krátká zmínka o úrovni překladu, oblíbené pohanění obálky, rozbor autorova slohového stylu, zhodnocení plastičnosti a hodnověrnosti postav, srovnání s ostatními Heinleinovými romány a rovněž můžete postrádat filozofický rozbor obsahu. Asi si řeknete, že je to spíš vyznání lásky. Ano, šlo mi hlavně o to, abych se s vámi podělil o radost z románu, který jsem před několika dny přečetl. Takže vám to nebudu vyvracet. Aťsi. Vždyť i vyznání lásky jsou potřebná.

Nebo si snad myslíte, že ne? Tak běžte tu horkou novinku honem říct své drahé polovičce. Uvidíme!

(Robert Heinlein: Kočka, která prochází zdí. Přel. M. Janda. Obálka J.P.Krásný. Praha, And Classic 1995. 378 s., koupeno za 99 Kč.)

hodnocení: ****

 
 

Anketa

Je fotografie umění?
 

Náhodný obrázek

Uživatelé

Máme hostů: 86 připojeno

Statistika

Členové : 3
Obsah : 94
Odkazy : 4
Počet zobrazení článků : 337490

Přihlášení